Laureáti

AKTUALITY

Cena F. X. Šaldy za rok 2013 byla udělena Martině Pachmanové

Na základě dvoukolové volby bylo zvoleno, že letošní cenu obdrží Martina Pachmanová za knihu Zrození umělkyně z pěny limonády.

Sponzoři

1995

Josef Vohryzek (17. 5. 1926 – 28. 8. 1998), literární kritik, prozaik a překladatel. Narodil se v rodině advokáta. V roce 1940 jej rodiče, kteří posléze zahynuli v nacistickém sběrném táboře, posílají do Švédska, kde Vohryzek studoval na reálné škole a poté pracoval jako dělník. 1950 se vrátil do ČSR, kde vystudoval češtinu a literární vědu na FF UK v Praze. Působil pak jako nakladatelský redaktor. Vzhledem ke svému angažmá v časopise Květen byl po jeho likvidaci v roce 1959 nucen opustit nakladatelství a pracoval jako překladatel ve svobodném povolní. Od počátku 70. let byl zaměstnáním postupně jako řidič na poště, skladník, noční hlídač a čerpač vodních zdrojů. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a v roce 1987 byl jedním z jejich mluvčích.

Jako kritik se Vohryzek profiloval od počátku 50. let, centrem jeho zájmu se stala převážně česká próza. Jeho kritiky charakterizuje metodologicky střízlivá věcnost a přísně logické vyvozování soudů. Soubor Vohryzkových kritických textů Literární kritiky vyšel roku 1995. Jako prozaik se Vohryzek představil experimentální prózou Chodec (1964). Neopominutelnou součástí Vohryzkovy bibliografie zůstávají také desítky překladů próz zvl. severských autorů.

Milan Jungman (*18. 1. 1922), literární kritik, historik a překladatel. Pochází z hornické rodiny. Po maturitě roku 1941 absolvoval roční knihovnický kurz a pracoval poté jako knihovník . 1946 – 50 vystudoval na FF UK v Praze slovanské literatury, filozofii a estetiku. Poté pracoval jako časopisecký redaktor. Od 1955 působil v redakci Literární novin, v letech 1964 – 1967 jako šéfredaktor. 1968 se stal šéfredaktorem Literárních listů a aktivně se zapojil do obrodného procesu tzv. „pražského jara“. V roce 1969 mu byla zakázána publikační činnost. Krátce pracoval ve svobodném povolání, od počátku 70. let do odchodu do důchodu pak jako čistič výloh. 1990 – 1994 působil jako předseda Obce českých spisovatelů.

Jako kritik se Jungmann profiloval na sklonku 40. let v souvislosti s nástupem mladé, marxisticky orientované generace. Od poloviny 50. let se etabloval v úzké spojitosti s časopisem Literární noviny a v diskusích o pojetí literatury, kultury a společnosti. Proces postupného přehodnocování marxisticky vyhrocených stanovisek je patrný zvláště v souboru Obléhání Tróje (1969). Později se Jungmann soustředil zejména na reflexi neoficiální, exilové či samizdatové literární produkce, kterou však neustále konfrontoval s oficiálním dobovým proudem (Průhledy české prózy, 1990). Usiloval tak o získání pokud možno objektivního pohledu na soudobou českou literární produkci, uměle rozdělovanou do politicky vyhraněných oblastí.