Laureáti

AKTUALITY

Cena F. X. Šaldy za rok 2013 byla udělena Martině Pachmanové

Na základě dvoukolové volby bylo zvoleno, že letošní cenu obdrží Martina Pachmanová za knihu Zrození umělkyně z pěny limonády.

Sponzoři

2001

(*28. 1. 1920 v Plzni), dramaturg, esejista a překladatel, zajímá se o divadlo už od pražských středoškolských studií. Po uzavření vysokých škol v r. 1939 pracuje v knihkupectví a jako nakladatelský redaktor, píše také divadelní referáty a koncem Protektorátu začíná jako dramaturg v Beskydském divadle. 1945 je povolán Jiřím Frejkou za lektora, později dramaturga Vinohradského divadla, odkud je r. 1950 spolu s ním také vyhozen. Pak až do r. 1955 působí ve filmové dramaturgii. V letech 1956–1961, za Krejčova vedení činohry, je dramaturgem Národního divadla. Když je z politických důvodů propuštěn, přijímá ho Divadelní ústav do svého činoherního oddělení. Spolu s Otomarem Krejčou zakládá 1965 Divadlo za branou a působí v jeho dramaturgii až do normalizačního zrušení této scény r. 1972. Zároveň je K. Krausovi zakázáno působit v kulturní sféře. Signatář Charty 77, od r. 1986 rediguje samizdatovou revui O divadle. 1990–1995 znovu dramaturgem Divadla za branou II. – Už od čtyřicátých let překládá, většinou dramatické texty klasické i současné, z francouzštiny a němčiny a (spolu s J. Topolem) také Čechovovy hry.

Karel Kraus uspořádal spolu s editorkou Janou Patočkovou tematicky utříděný výběr ze svých textů publikovaných i nepublikovaných, jež vznikaly během šesti desetiletí jeho práce. Úvodní část knihy Divadlo ve službách dramatu připomíná Krausovy názory z doby, kdy za Protektorátu začínal, v dalších oddílech lze sledovat vývoj jeho myšlení o smyslu divadla v evropské kultuře, o podobách a funkci herectví i o proměnách vztahu mezi divadlem a divákem v éře postupující nadvlády masových médií. Zvláštní část knihy je věnována režijním osobnostem, s nimiž Kraus pracoval jako dramaturg – Jiřímu Frejkovi a Otomaru Krejčovi. Stati o Krejčovi jsou zde většinou otištěny poprvé – nebo alespoň poprvé česky – a shrnují zároveň Krausovy představy o poslání režiséra v novodobém divadle. Poslední oddíl knihy, „Přibližování“, předkládá pokusy o porozumění dramatickým textům autorů, jimiž se Karel Kraus zabýval podrobněji nebo k nimž se opakovaně vracel: Hrubín, Topol, Čechov, Giraudoux, Nestroy, Beckett, Hofmannsthal, Marivaux. Z interpretací je zřejmá snaha repertoárově profilovat divadla, v nichž působil, a jejich souborům připravovat z původní i přeložené dramatiky hry živé, jazykově kultivované a podnětné pro režijní i hereckou tvorbu.Krausovy úvahy, analýzy a interpretace svědčí o důslednosti, s níž od mládí zkoumá výsadní možnosti divadla, především schopnost uskutečnit drama jako před očima diváka se dějící příběh, který je „pradávným objevem, jak artikulovat nejniternější zkušenost lidí, jak ji jednáním a řečí postav zprůhlednit, zpřístupnit našemu porozumění a objevit v ní smysl.“