Laureáti

AKTUALITY

Cena F. X. Šaldy za rok 2013 byla udělena Martině Pachmanové

Na základě dvoukolové volby bylo zvoleno, že letošní cenu obdrží Martina Pachmanová za knihu Zrození umělkyně z pěny limonády.

Sponzoři

2004

(*21. 10. 1930 v Olomouci), literární historik, kritik. Vystudoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, 1954-61 byl asistentem na katedře bohemistiky tamtéž, přičemž v letech 1959–60 pracoval nuceně jako pomocný dělník ve slévárně Moravských železáren. 1957–62 absolvoval externí vědeckou aspiranturu na brněnské filozofické fakultě. V letech 1961–98 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV (AV ČR) v Praze – nejprve v oddělení dějin české literatury 20. století, od r. 1973 se podílel na autorském zpracování a redakci Lexikonu české literatury, v r. 1991 se stal jeho vedoucím redaktorem. 1993-98 vedl oddělení dějin literatury a lexikografie.

Centrum Opelíkova odborného zájmu tvoří česká moderní literatura. Od 50. let se jí zabývá jako literární historik a editor. V 50. a 60. letech podstatně ovlivnil svou literární současnost činností literárněkritickou – výbor svých kritik reflektujících v rozmezí let 1957–68 soudobou poezii a prózu soustředil v knize Nenáviděné řemeslo (1969). Od počátku 70. let se věnuje výhradně literárním dějinám, lexikografii a edičním pracím. Vydal dvě monografie o Josefu Čapkovi (1980, 1996 s J. Slavíkem – Hlávkova cena), edičně připravil díla J. Čapka, K. Čapka, V. Řezáče, J. Weila, S. K. Neumanna, J. Kainara, J. Skácela, O. Králíka, J. Čapkové, J. Seiferta aj. Výbor ze svého dlouholetého literárněhistorického zkoumání díla Bezručova, Olbrachtova, Vančurova, bratří Čapků, Mikuláškova, ale i analýzy české literární esejistiky či charakteristiky prací J. Sumína nebo Č. Kramoliše představil v souboru Milované řemeslo (2000), za nějž r. 2001 obdržel Cenu Toma Stopparda udělovanou Nadací Charty 77.

V předvečer výročí spojených s osobností Vladimíra Holana (1905–1980) vydal J. Opelík svůj úvod do holanovské četby Holanovské nápovědy – průvodce životem básníkova textu. Tak jako v případě Opelíkova pojetí literárních dějin jako „gruntu kritiky“, pojetí inspirovaného učitelským příkladem Oldřicha Králíka, nesou i analýzy Holanovských nápověd pečeť Opelíkova „milovaného řemesla“, jímž je především literárněhistorická interpretace uměleckého literárního díla a kritické přezkoumávání jeho hodnotových horizontů, možností jeho nového přečtení, jeho dalšího života. Opelíkův holanovský esej představuje syntetický náhled na jedno z vrcholných děl české literatury 20. století – básníkova metafyzická metaforika a jeho jazykové univerzum našly v Opelíkově zasvěceném a zasvětitelském čtení adekvátní protějšek: chronologické literárněhistorické hledisko ve spojení s citlivou analýzou poetiky a básníkova ideového světa napomáhají hlavnímu vykladačovu úsilí, jímž je představení celku básnického Holanova výtvoru v jiném, dosud neviděném celku, aktualizace jeho hodnotového horizontu. Opelíkova literárněhistorická práce se tak představuje jako výkon kritického myšlení v šaldovském slova smyslu. Její osobitost je manifestována rovněž výjimečností autorova stylu, jenž nejspíše odpovídá dialogické povaze kritického výkonu, jak jej Jiří Opelík charakterizuje na obálce své knihy: „Měl jsem jen jednu, zato starou ctižádost: aspoň trochu se přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik ‚někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář“.